Poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.

Zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb.

Jsou nástrojem, prostřednictvím něhož může být v zákonem předpokládaných situacích pacient omezen na volném pohybu nebo ve styku s vnějším světem.
[Těšinová, J., Doležal, T., Policar, R. Medicínské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 85]

Je jím úkon provedený s cílem omezit pohyb, svobodu a/nebo volnost jednotlivce samostatně jednat.
[Equality and Human Rights Commission. Human rights framework for restraint: principles for the lawful use of physical, chemical, mechanical and coercive restrictive interventions. equalityhumanrights.com. 2019, s. 4, část A]

Osobní svoboda dle čl. 8 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod:

(1) "Osobní svoboda je zaručena."

(6) "Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů."

Svoboda pohybu dle čl. 2 Protokolu č. 2 k Evropské úmluvě o lidských právech:

(1) "Každý, kdo se právoplatně zdržuje na území některého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu."

(2) "Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní."

(3) "Žádná omezení nemohou být uvalena na výkon těchto práv kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných."

(4) "Práva uvedená v odstavci 1 mohou v určitých oblastech podléhat omezením stanoveným podle zákona a odůvodněným veřejným zájmem v demokratické společnosti."

V zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.

Bude-li na těchto webových stránkách odkazováno na zákon o zdravotních službách, má se jím na mysli tento právní předpis.

A) úchop pacienta,

B) omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty,

C) umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu,

D) ochranný kabátek nebo vesta zamezující pohybu horních končetin pacienta,

E) psychofarmaka, popřípadě jiné léčivé přípravky, které jsou podány pacientovi silou za účelem zvládnutí jeho chování, nebo

F) kombinace prostředků uvedených v písmenech A) až E).

Nikoliv.

S účinností od 1. ledna 2022 došlo ke zrušení možnosti omezení pacienta síťovými lůžky.

Pouze za splnění všech tří uvedených podmínek:

I) účelem jejich použití je odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob,

II) pouze po dobu, po kterou trvají důvody jejich použití, a

III) poté, co byl neúspěšně použit mírnější postup, než je použití omezovacích prostředků, s výjimkou případu, kdy by použití mírnějšího postupu zjevně nevedlo k dosažení účelu použití omezovacích prostředků, přičemž musí být zvolen nejméně omezující prostředek odpovídající účelu jeho použití.

Zásadně pouze lékař, s výjimkou případů vyžadujících neodkladné řešení, kdy jejich použití může indikovat i jiný zdravotnický pracovník nelékařského povolání, který je přítomen; lékař musí být o takovém použití neprodleně informován a s omezením vyjádřit (ne)souhlas.

Ano.

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby byl pacient po dobu použití omezovacího prostředku pod dohledem zdravotnických pracovníků. 

Dohled musí odpovídat závažnosti zdravotního stavu pacienta a zároveň musí být přijata taková opatření, která zabrání poškození jeho zdraví.

Ano.

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta byl o použití omezovacích prostředků (vyjma omezení úchopem) bez zbytečného odkladu informován.

Ano.

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zaznamenat do zdravotnické dokumentace o pacientovi vedené:

i) každé použití omezovacího prostředku, včetně důvodu jeho použití, a

ii) sdělení zákonnému zástupci nebo opatrovníku pacienta ohledně použití omezovacích prostředků, jež podepíše zdravotnický pracovník a zákonný zástupce nebo opatrovník.

Ano.

Od 31. května 2017 je poskytovatel zdravotních služeb povinen vést centrální evidenci použití omezovacích prostředků, jež obsahuje souhrnné údaje o počtech případů použití omezovacích prostředků za kalendářní rok, a to pro každý omezovací prostředek zvlášť.

Identifikační údaje pacientů, u kterých byly omezovací prostředky použity, se zde neuvádějí.

Použití omezovacího prostředku se zaznamená do centrální evidence nejpozději do 60 dnů ode dne jeho použití.

Ano.

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby pacient, u kterého je omezovací prostředek použit, byl s ohledem na jeho zdravotní stav srozumitelně informován o důvodech použití omezovacího prostředku.

Ano.

Poskytovatel zdravotních služeb oznámí soudu do 24 hodin dodatečné omezení pacienta, který byl hospitalizován na základě souhlasu, ve volném pohybu za pomocí omezovacích prostředků (vyjma omezení úchopem) až v průběhu léčby.

Takové omezení se soudu neoznamuje, jestliže byl souhlas ve lhůtě do 24 hodin prokazatelným způsobem dodatečně vysloven.

Nikoliv.

Za stávající právní úpravy nemá Ministerstvo zdravotnictví České republiky dostatečné oprávnění takové informace od poskytovatelů zdravotních služeb požadovat.

Uvedené by se mohlo změnit v návaznosti na Vládní návrh zákona, kterým se mění [zákon o zdravotních službách], a některé související zákony, jenž byl dne 23. září 2024 rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 798, ve znění k 6. dubnu 2025.

Nikoliv.

Za stávající právní úpravy nemá Ústav zdravotnických informací a statistiky dostatečné oprávnění takové informace od poskytovatelů zdravotních služeb požadovat.

Svoboda projevu a právo na informace dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod:

(1) "Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny."

(2) "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu."

(3) "Cenzura je nepřípustná."

(4) "Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti."

(5) "Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon."

Svoboda projevu dle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech:

(1) "Každý má právo na svobodu projevu. toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. […].."

(2) "Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci."

V zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Bude-li na těchto webových stránkách odkazováno na zákon o svobodném přístupu k informacím, má se jím na mysli tento právní předpis.

V případě přístupu k informacím o životním prostředí je takové právo upraveno v zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

A) státní orgány,

B) územní samosprávné celky a jejich orgány,

C) ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy,

D) veřejné podniky a

E) veřejné instituce.

Neurčitý právní pojem vymezen rozhodovací praxí Ústavního soudu České republiky.

• Nález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06 (tzv. Nález Letiště Praha), část III. a) bod 1:

  Tzv. pětistupňový test veřejné instituce:

  1) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu),

  2) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci),

  3) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci),

  4) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci) a

  5) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). 

  Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumanou instituci posuzovat a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.

  Je zapotřebí reflektovat skutečnost, že se v činnosti mnoha institucí prolínají aspekty soukromoprávní s veřejnoprávními a rozhodující pro kvalifikaci instituce jako veřejné či soukromé potom je, které aspekty převažují. 

  Zařazení zkoumané instituce pod instituci veřejnou či instituci soukromou tak musí vyplývat z "převahy" znaků, jež jsou pro instituci veřejnou či soukromou typické.

• Nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16 (tzv. Nález ČEZ), bod 71:

  Nad rámec shora uvedeného pětistupňového testu musí být stát, územně samosprávný celek nebo jiný povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím jediným společníkem konkrétní obchodní korporace, případně musí všichni její společníci sestávat z těchto subjektů.

Právo na svobodný přístup k informacím se nevztahuje mimo jiné na:

A) údaje vedené v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích,

B) informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví,

C) další informace, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování,

D) názory,

E) budoucí rozhodnutí,

F) vytváření nových (neexistujících) informací, není-li dána zákonná povinnost povinného subjektu takovými informacemi disponovat,

G) obchodní tajemství,

H) utajované informace, a

I) informace, vztahující se výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.

Na základě žádosti nebo zveřejněním.

Ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.

Ano.

Povinný subjekt je oprávněn žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. 

Povinný subjekt si může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Jedná se o neurčitý právní pojem, jenž je vykládán rozhodovací praxí správních nebo soudních orgánů.

Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém rozhodnutí ze dne 25. května 2023, vedeném pod č. j. UOOU-02087/23-6, bodech 22 a 23 uvádí:

(22) "V ustálené aplikační praxi správních orgánů je neurčitý právní pojem mimořádně rozsáhlé vyhledávání vykládán zejména jako případ činnosti, kdy je zapotřebí požadovanou informaci vyhledávat z více pramenů, sestavovat ji z různých podkladů, s čímž může být spojeno i shromáždění a prověření velkého množství informací, případně uskupení velkého množství dílčích údajů v případech, kdy je nutno postupovat v součinnosti více složek povinného subjektu, nebo kdy je nutná znalost kontextu celého případu, ke kterému se požadovaná informace vztahuje, a kdy není možno po povinném subjektu spravedlivě požadovat, aby tyto zvýšené náklady nesl s tím, že za vyhledávání informací lze považovat takovou činnost zaměstnanců povinného subjektu, která spočívá v identifikaci a následném shromáždění požadovaných informací a v navazujícím zpracování odpovědi na žádost, tedy v utřídění informací za účelem jejich předání žadateli."

(23) "Mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací se pak rozumí situace, kdy shromáždění informací bude pro daný povinný subjekt představovat v jeho konkrétních podmínkách časově náročnou činnost, která se objektivně vzato vymyká běžnému poskytování informací tímto povinným subjektem. O zvýšenou aktivitu povinného subjektu se bude jednat typicky tehdy, jestliže zaměstnanec pověřený vyřízením žádosti bude nucen na delší dobu přerušit či odložit plnění svých ostatních úkolů a cíleně se po tuto dobu věnovat vyhledání informací. Mimořádně rozsáhlé vyhledání informací však nemůže být odvozeno od komplikovanosti vnitřního systému, přičemž tato případná komplikovanost zvyšující časové či personální nároky na vyřizování žádosti o poskytnutí informace nemůže jít 'k tíži' žadatele […]."

Povinný subjekt žadatele do 7 dnů od podání žádosti vyzve, aby do 30 dnů žádost doplnil.

Povinný subjekt žadatele do 7 dnů od podání žádosti vyzve, aby do 30 dnů žádost doplnil.

V případě nedostatku údajů o žadateli – žádost odloží.

V případě nesrozumitelnosti – vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

Povinný subjekt žádost odloží a do 7 dnů ode dne podání žádosti žadatele o takovém postupu vyrozumí.

Ve lhůtě 15 dní ode dne podání žádosti.

Vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

Ano, podáním odvolání.

Povinný subjekt je povinen předložit odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě do 15 dní od jeho doručení.

Nadřízený orgán pak rozhodne o podaném odvolání do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo předloženo ze strany povinného subjektu.

Stížnost na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informací může podat žadatel: 

A) který nesouhlasí s vyřízením žádosti odkazem na zveřejněnou informaci;

B) kterému po uplynutí zákonné lhůty nebyla poskytnuta informace a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti;

C) kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí; nebo

D) který nesouhlasí s výší požadované finanční náhrady nákladů.

Povinný subjekt je povinen předložit stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě do 7 dní od jejího doručení, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci, sníží úhradu nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti (provede tzv. autoremeduru).

Nadřízený orgán pak rozhodne o podané stížnosti do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena ze strany povinného subjektu.

• Obecně platí, že nadřízený správní orgán se určuje prostřednictvím postupu dle ustanovení § 179 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

• Nelze-li shora uvedeným postupem nadřízený správní orgán určit, pak je jím v intencích zákona o svobodném přístupu k informacím Úřad pro ochranu osobních údajů.
  

• Rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu osobních údajů dovodila, že velice často není možné u poskytovatelů zdravotních služeb určit dle shora uvedeného ustanovení správního řádu nadřízený správní orgán, a proto je jím Úřad pro ochranu osobních údajů.

  Z takové rozhodovací praxe lze např. jmenovat:
  A) Fakultní nemocnici Brno – rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 25. května 2023, vedené pod č. j. UOOU-02087/23-6, body 9 až 13;
  
  B) Fakultní nemocnici Ostrava – rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 5. června 2023, vedené pod č. j. UOOU-02224/23-2, body 7 až 11;
  
  C) Fakultní nemocnici Královské Vinohrady – usnesení Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 16. května 2023, vedené pod č. j. MZDR 15369/2023-2/PRO, jemuž přisvědčil taktéž Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém rozhodnutí ze dne 5. června 2023, vedeném pod č. j. UOOU-02274/23-4, body 8 až 12;
  
  D) Nemocnici Na Homolce, příspěvkovou organizaci – rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 12. května 2023, vedené pod č. j. UOOU-01617/23-9, bod 10 až 14;
  
  E) Vojenskou nemocnici Brno, příspěvkovou organizaci – rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 22. září 2023, vedené pod č. j. UOOU-02717/22-14, body 11 až 21;
  
  a mnoho dalších.
  

Za předpokladu, že povinný subjekt neposkytne v zákonné lhůtě požadované informace, aniž by vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, je nezbytné podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informací.

Za předpokladu, že byla stížnost podána, nebo za předpokladu, že bylo podáno odvolání, a i tak je povinný subjekt nebo nadřízený orgán nečinný, je možné postupovat v souladu s ustanovením § 16b odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s ustanovením § 80 správního řádu, a k Úřadu pro ochranu osobních údajů podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti.

Ano.

Rozhodovací praxe soudů dovodila, že je povinností povinných subjektů poskytovat pravdivé informace.

Opačný přístup by mohl za splnění určitých podmínek opravňovat žadatele k postupu dle ustanovení § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.